Vojtíšek v noci krásně spinká. Už od narození. Jednou jedinkrát v noci zaplakal. Jinak hezky spí, a když chce kojit, tak si tichounce zamlaská a mě to nějak záhadně probudí. Ráno vstane (někdy mezi sedmou a devátou, podle toho jestli jde ségra do školky nebo ne), a začne si prohlížet svět a usmívat se na něj. A na nás. Je to nádhera.
Měla jsem spoustu pomocníků: kojicí polštář, nosící šátek, hrací deku, kolotoč hrající hudbu nad postýlkou, dudlíčka, kočárek, houpací židličku a hlavně skvělou ségru, která umí hladit a vyprávět a hrát divadlo a báječného tatínka, který umí nosit a všechno vysvětlit.
A hrozně moc podpory od svých milých, která se navíc materializovala v různých dobrůtkách: polévky a paella od Išky, hory výborných jablíček od taťky, kečupy a hotová jídla do mrazáku od mamky, medy a meduňky a víno a nejlepší hruštičky a černorybízové marmelády od dědy z Brna, švestičky čerstvé i kompotované a skvělé guláše a další dobrůtky od babičky a dědy z Hradce. Ono to jídlo s láskou darované tak nějak líp chutná a nese se to do mléka a Vojtíšek je snad i proto tak spokojené miminko.
Amálka se o něj hezky pomáhá starat, jen ten palec ji trápí, ne a ne ho odnaučit lozit do pusy. Máme teď pro ni malé dárečky, a když si vydrží celou noc nestrčit palec do pusy, tak ráno jeden dostane. No, zásoby zatím moc neubývají, ale snad to překonáme.
Comments