Martin jede s Ami do školy, Vojta ještě spí a já Vám můžu napsat, jak se máme hezky.
Amálka je pořád takové kůzlátko roztomilé. Večer se jí nechce chodit spinkat, tak vymýšlí blbinky. Mami, podívej, já umím takový vír!, volá a točí se kolem své osy s krokodýlem na provázku, který si postupně přitahuje. Nojo, hezký, ale už běž spinkat. Jojo, řekne Ami, vezme velkou plyšovou žirafu, dělá že na ní sedí, hopká, a: ještě něco ti ukážu, podívej, a běží ke mně a hopká ode mě k pokojíčku na žirafě a volá: já jedu spinkat na koni!
Když jsem večer přijela, zase ke mně obě děti běžely a volaly máma máma a chtěly se muchlat a tancovat a je to krásný. Pouštěli jsme si písničku „Za sto let“, ta teď mezi dětmi frčí.
Martin vypadá hrozně spokojeně. V nové práci se mu moc líbí. Dnes bude mít pohovor nanečisto v roli toho, kdo pohovory dělá. Když mu to půjde, bude pak členem týmu, který nabírá nové lidi. Je to u nich úplná věda někoho nového vybrat. Dostal od firmy novou bundu, pěknou, lehoučkou, za to, že pomohl vymyslet nový test pro uchazeče o práci.
Včera mu přišel výsledek klauzury z tresta, udělal ji, hurá! Napovídá mi tu, že mám napsat, ze dostal úplně minimální počet bodu na to, aby prolezl. Teď už mu chybí jen dvoje státnice (veřejná a soukromá) a diplomka.
S Vojtou jsme strávili den pozorováním mašinek na nádraží a bagru a náklaďáku u Amálčiny školy. Má ty vláčky a stavební techniku hrozně rád.
Večer jsme ještě natáčeli videa s lidmi o tom, co si myslí o novém parkovišti místo stromů na hřišti. Držte mi palce, ať se nám to podaří zarazit.
Comments